Soběhrdy 28. února 2010

2. neděle postní

Introit

 Přísloví 21:3Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.

První čtení

 2Par, 24,17-22

Druhé čtení

 Mt 23, 23-39

Kázání

 J vystupuje před farizei, zákoníky i vším Izraelem, jako SZ prorok. Obviňuje představitele víry různých židovských skupin, z pokrytectví. J odhaluje propast. Propast mezi mluvením a konáním. Farizeové a zákoníci – silně věřící lidé, kteří dávají svou víru tak na odiv, že se proti nim nikdo nezmůže na slovo. Ihned by byl takový drzý člověk umlčen. Farizeové a zákoníci se tak starají o to, aby mělo náboženství běžnou nálepku: náboženství je od toho, aby usměrňovalo davy, je to vlastně takové opium lidstva. Slouží jenom pro obohacení těch, co jsou nahoře.

J zastupuje Hospodina, který s takovým postojem nesouhlasí. Hospodin ústy J-ovými vzkazuje nejenom farizeům před dvěma tisíci lety, ale všem náboženským mocipánům ve velkých i malých církví, že Bůh o tomto pokrytectví ví a že je proti němu. Že perfektní upravené oblečení nemůže zamaskovat špínu uvnitř.

Pro mne osobně je nepochopitelné, že J-ovi vůbec víra stojí za to. Když viděl tolik utrpení, které náboženství lidem způsobovalo. Když vidíme, kolik utrpení náboženství způsobovalo i po J-ově smrti a jakým způsobem bylo neustále znovu zneužíváno. Mám na to jedinou odpověď, možná se mnou nebudete souhlasit. J-ovi stál na tolik za to vztah k Bohu, že vše ostatní šlo stranou, pokud to tomuto základnímu vztahu člověk – Bůh – stálo v cestě.

Možná právě z toho důvodu, to oficiální náboženství J-ovi vůbec nestálo za to. Protože náboženství se stavělo mezi člověka a Pána Boha.

J-ova řeč a J-ovo vystoupení způsobilo takový rozvrat, že vlastně došlo k likvidaci Židovství. Židovství už nikdy po J-ovi nebylo takové, jako před ním.

J-ovi se podařilo toto náboženství farizeů, zákoníků, velekněží zničit.

Proto z něj měli takový strach. Proto jej popravili.

J-ovi nezáleželo na oficiálních institučních strukturách, které držely židovské náboženství pohromadě. Vyhlásil nad takovým náboženstvím soud, vpodstatě ukončil jeho činnost.

Přinesl lidem svobodu, která se musela zákoníkům, farizeům a velekněžím jevit, jako totální anarchie. (Stejnou svobodu dává také nám)

Náboženství má tu vlastnost, že podobně jako každá instituce má tendenci zbožšťovat sama sebe. Učinit se nedotknutelnou. Protože instituce musí chránit sebe sama. Protože se na ní přiživuje se spousta lidí.

J tohle všechno zrušil. Vyhlásil, podobně jako proroci před ním, že Bůh nechce takové náboženství.

Proto byl po zásluze potrestán.

Když J rušil náboženství, když vyhlašoval soud, tak u toho plakal. Plakal nad Jeruzalémem, který symbolizoval do té doby vše, co se týkalo židovské víry.

Musíme mít stále při tom na paměti, že se J nechoval jako diktátor, který přijde s armádou nebo davem v zádech a má pocit, že může všechno. J se neřídil ani vůlí davu, který ho někdy následoval. J tyto věci vyhlašoval jako Boží Syn... který navíc věděl, že ho zlí vinaři zabijí. Ale věřil, že Bůh je na jeho straně.

Umíme si vůbec představit takové svobodné jednání? Věříme vůbec tomu? Vždyť dnes máme pocit, že nás obklopují jenom různě široce zapletené propletence skupin lidí, kteří jsou v nějakých supermocných organizacích a máme pocit, že proti nim je samotný člověk bezmocný. Jsem přesvědčen, že takový pocit měli lidé i tenkrát. Skupina mocných se držela u moci velmi pevně a rozhodně se nechtěla svého vlivu vzdát. Stačí si pročíst podrobnější dějiny, jak to vypadalo za J-ovy doby.

J zlomil moc těchto struktur. A dal tak naději a sílu mnoha lidem po něm, že mocní tohoto světa nejsou všemocní. Vždyť v Bibli čteme, že J zvítězil nad mocnostmi tohoto světa. Navždy zlomil jejich moc. Jejich božnost.

Z toho výčtu je patrné, co všechno je pro J-e důležitější, než náboženství, než církev, kterou jeho současníci znali. Důležitější, než církev, je pro J-e království nebeské. BK hranice církve přesahuje. Je to Boží láska a soucit, a spraveldnost, které chtějí být mezi lidmi a už někde jsou. A nevážou se na církev. Mnoho podobenství to dokazuje, třeba o milosrdném Samařanovi.

Důležitější než instituce církve je podle J právo, milosrdenství a věrnost. Když toto není pro církev to hlavní, potom církev nemá smysl.

Představuje-li církev krásné nové budovy, ale uvnitř je plná hrabivosti a chtivosti, pak taková církev nemá smysl. (proto měli např. reformátoři odvahu nazvat papeže antikristem, proto měli odvahu další svědci víry vystoupit proti předem prohraným bitvám)

Pokud církev oslavuje své mrtvé hrdiny, ale jen z důvodu, že už ji nemohou usvědčovat, pak taková církev nemá smysl.

Každý, kdo koná nespravedlivě a zneužívá své moci, dělá to, co dělal Kain. A padá na něj spravedlivá krev prolitá na zemi.

Chybí jen málo a synové otců se zase proviní krví prorokovou.

A co je nejhorší, za nedlouho postaví noví zákoníci i Ježíšovi pomník a budou se rozhořčovat nad hanebností jeho krutých katanů.

Nebudou ani o chlup lepší, než jejich předchůdci...

Výrokem nad Jeruzalémem zrušil J platnost chrámu.

Toto všechno jsou důvody, které vedly J-e k likvidaci církve.

 Mt si přeje, aby tomu bylo ve společenství Kristově jinak. Jenže dějiny církve mluví o opaku. Dějiny církve jsou plné vylučování a zabíjení, potomci staví úhledné pomníčky prorokům, které jejich předkové křižovali jako kacíře (Linden).

J se pokusil sjednotit lidi jako děti jednoho Boha Otce. Ale oni jej nepřijali. Odvrátili se, lásku, svobodu, radost – nic z toho nepochopili. Proto J pláče nad Jeruzalémem. Přichází temné chvíle, kdy lidi umlčí Božího Syna. Stejně jako Kain zabil Abela.

Co se stane potom? Potom Bůh stáhne své ochraňující ruce od města i chrámu.

Přesto to není konec.

Mt nakonec této depresivní zvěsti vyhlašuje naději.

Jednou se mesiáš vrátí. A potom bude pozdraven stejnými slovy, jimiž ho kdysi vítali, když vyjížděl do svého města.

Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.

Tato smutná zvěst o člověku nad námi stojí jako vykřičník a usvědčuje každého, kdo by se chtěl oněm zákoníkům a farizeům podobat. Vede církev k pokání jako základnímu stavu, ze kterého potom může vycházet. Z pokání totiž roste milosrdenství, pochopení druhého. Kvůli tomu všemu zabíjení v dějinách nám nic jiného, nezbývá. Není žádná jiná cesta. Pokání nám dá sílu, Krista následovat. Následovat evangelium pokoje, jak toto Kristovo evangelium nazývá Pavel.

---------

Děkujeme ti Pane za svobodu, kterou jsi nám daroval. Svobodu v duchu tvé lásky, pokoji, dobroty, věrnosti. Děkujeme ti za to, že jsi přemohl mocnosti tohoto světa, že už nemusíme být otroky, ale že máme jediného Pána. Prosíme tě, dej nám tuto víru.

Přímluvy

LENKA SUCHANOVÁ

Děkujeme Pane, že jsi do tohoto světa nepřišel jako zákoník, který by na nás naložil neunesitelná břemena morálky a prázdného náboženství, nýbrž že jsi přišel s milosrdenstvím a odpuštěním, že Tvým úmyslem nebyl soud nýbrž naše záchrana. Tak Pane vyznáváme, že právě pokrytectví a zákonictví je často jednou z věcí, od které potřebujeme být zachráněni. Prosíme Tě, abys nás učil, jak žít pravý život víry. Prosíme za každého z nás, kdo se z jakýchkoliv důvodů snaží světu ukazovat jinou tvář než tu skutečnou - za všechny, kterým pokrytectví kazí radost ze života, za všechny, kdo se přetvařují před druhými, před Bohem i sami před sebou. Toužíme pane po tom, aby naše víra i naše životy byly pravdivé a promněněné Tvým působením. Prosíme, aby milosrdenství a laskavsost nebyly něčím, do čeho se budeme nutit, nýbrž něčím, co pro nás bude přirozené. Věříme, že opravdovému milosrdenství se nemůžeme naučit nikde jinde, než u Tebe.
A tak k Tobě dnes přicházíme i s přímluvami a prosbami ve víře, že naše modlitby slyšíš a neoslýcháš. Prosíme Tě pane za lidi nám nejbližší – za naše rodiče, děti, prarodiče a sourozence. Prosíme osvobozuj naše vztahy od každé neupřímnosti, každého neporozumnění a tvrdosti srdce. Uč nás přijímat se navzájem a být si skutečnou oporou na cestě tímto životem. Přimlouváme se také za naše přátele, kolegy či spolužáky, za všechny lidi, které jsi nám dal, aby zalidnili náš každodenní svět. Prosíme, abychom i ve vztazích s nimi byli dobrým svědectvím o Tvojí lásce, prosíme o požehnání pro všechny tyto naše blízké a dar víry a útěchy v těžkostech a starostech.
Přimlouváme se dnes Pane ale také za lidi které často ani osobně neznáme, jejichž příběhy nás ale něčím oslovují nebo se nás týkají. Prosíme tak za mocné tohoto světa a za to, abys je chránil od všech pokušení, které k nim skrze moc přicházejí. Prosíme, abys jim dával moudrost a poctivost, aby věci jim svěřené spravovali k užitku všech. Přinášíme Ti bezbranné – děti, lidi nemocné, chudé, negramotné či velmi staré. Prosíme, abys nad nimi bdil a posílal jim vždy laskavé pomocníky. Prosíme za lidi, jejichž život spěje ke svému konci v Čerčanském hospicu, za oběti různých neštěstí, za lidi s psychickými problémy a lidi osamnělé. Prosíme, aby pokud žijí v naší blízkosti, jsme je dokázali vidět a dokázeli jsme jim my být oněmi laskavými pomocníky. Prosíme za Tento kraj, aby se v něm mohla šířit známost Tvého jména a spolu s ní také radost a pokoj mezi všemi, kdo v něm žijí. Přimlouváme se za ostatní věřící z jiných církví a všechny jejich snahy o naplňování evangelia v tomto kraji. Dopřej jim zdaru, svého vedení a požehnání.
Kéž s námi se všemi Pane zůstáváš nejen v tento nedělní den, ale stále, kéž nás vedeš, vyučuješ a proměňuješ nás stále více k svému obrazu.
Amen

Poslání

Hebrews 10:22 přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.